UŽ SI ZVYKÁM

Je polovina února a já se snažím opět nastartovat tohle to moje sýraření a řeknu vám, že začínat od nuly je děs. Nějak tu bylo rušno a to se pak nic nedá uhlídat, natož mléko. Hlavně ale, když jsem ta babička, tak jsem ta babička a s tím se taky nic nenadělá, protože prostě být babička se mi moc líbí. No a pak sýry jdou stranou a nejen sýry.

Nic méně, když je tu prázdno mohu se s radostí zase věnovat vám SVÝM MILÝM ZÁVISLÁČKŮM. Roztáčet litry mléka se dá jen tehdy, když je zájem. Nic mě tak nenabije jako smích malého prcka a spokojení strávníci.